V roce 2015 zažívá nejen česká energetika jedno zajímavé výročí - 60 let mírového využívání jaderné energie. Když v roce 1955 svolala do Ženevy Organizace spojených národů první konferenci o mírovém využívání jaderné energie, málokdo z delegátů tušil, jak přelomový tento rok pro některé země bude. Jak dynamicky se bude nové průmyslové odvětví vyvíjet.
Jaderná energetika byla v 60. a zejména v 70. letech, po ropné krizi, jedním z klíčových průmyslových odvětví, zajišťujících hospodářský růst i jistou energetickou nezávislost Západu. Ne nadarmo ji akademik a nositel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov spojil ve své známé stati se svobodou Západu. Jaderná energetika však prošla svojí krizí, po haváriích v Three Mile Island a v Černobylu se v rozvinutých zemích téměř přestaly jaderné elektrárny stavět. Po roce 2005 nastalo jisté oživení zájmu o nové bloky, nazývané některými Jaderná renesance, které však skončilo několikanásobnou havárií na jaderné elektrárně Fukušima-Daiči. V České republice však Jadernou renesanci nezastavilo neštěstí v Japonsku, ale ekonomická situace a neschopnost české politické reprezentace činit důležitá strategická rozhodnutí. Jaký je současný stav jaderné energetiky ve světě? Staví se nové bloky? Které elektrárny jsou nejmodernější? Kteří dodavatelé nejúspěšnější? Kam směřuje jaderný výzkum? Existuje ještě vůbec? Nebo je budoucností jaderné energetiky myšlenka zmíněného pana Sacharova, a to jaderná fúze?
Přednáška se pokusí objektivně shrnout současnou jadernou energetiky, hlavní směry výzkumu a jemně nastínit možné směry dalšího jaderného vývoje.