Přednáška Jiřího Grygara o kosmickém záření

Koncem XIX. stol. už fyzikové věděli, že vzduch je slabě elektricky vodivý a pátrali po příčině. Objev radioaktivity hornin je ale zavedl na falešnou stopu. Počátkem XX. stol. se konaly pokusy s měřením vodivosti jednak v podzemních šachtách nebo jeskyních, na povrchu země i na Eiffelově věži. K překvapení badatelů byla ve všech třech polohách vodivost přibližně stejná. Při zatmění Slunce se vodivost vzduchu nezměnila.
V r. 1912 našel řešení rakouský fyzik a vzduchoplavec Viktor Hess, který prokázal, že vodivost vzduchu s nadmořskou výškou strmě stoupá, takže musí jít o vesmírný zdroj. Hess získal za tento objev Nobelovu cenu v r. 1936.
U nás se kosmickému záření soustavně věnoval prof. František Běhounek a ten měl své znamenité následovníky. V 60.letech XX. století se poprvé podařilo zaznamenat energetické částice s rekordní energií řádu 100 EeV, tj.o 7 řádů vyšší než je rekordní energie urychlovače LHC v CERN.
Těžiště přednášky se bude věnovat výsledkům největší observatoře pro výzkumu UHE kosmického záření na observatoři Pierra Augera v Argentině, kde velmi významný podíl na výsledcích mají čeští fyzikové a astronomové.