Rozloučení s prof. Jaroslavem Kurzweilem (7. 5. 1926 – 17. 3. 2022)

Ve čtvrtek 17 března 2022 ukončil svou životní dráhu emeritní předseda Jednoty českých matematiků a fyziků – prof. Jaroslav Kurzweil.
Vedl Jednotu na přelomu tisíciletí, v letech 1998- 2002.
Jeho jméno zůstane navždy spojeno s metodou integrace, která je ve světě obecně nazývána Henstock-Kurzweilova.
Teorie je spojena s pojmem zobecněného Perronova integrálu.

Poslední rozloučení s ním se koná v úterý 22. 3. 2022 ve 12:30 v kostele Panny Marie, Královny míru v Praze 4 – Lhotce (viz níže odkaz).

Narodil se v roce 1926 v rodině bankovního úředníka a legionáře. V letech 1937–1945 studoval na Reálném gymnáziu v Praze na Smíchově (Dnes se škola jmenuje Gymnázium Na Zatlance.) Po válce zahájil studium matematiky na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, které ukončil v roce 1949. Po roce úspěšně obhájil rigorózní práci věnovanou metrické teorii diofantických aproximací a získal titul „doktor přírodních věd“ - RNDr. Mimochodem patřil tedy k jedněm z posledních, jimž byl tento titul udělen před jeho zrušením (1953) v důsledku vysokoškolského zákona, který vstoupil v platnost právě v roce 1950.

Ve studiu matematiky jej ovlivňoval vynikající učitel, prof. Vojtěch Jarník. Mezi Kurzweilovy vrstevníky patří matematici: Olga Pokorná (1926–2015), Vlastimil Pták (1925–1999), Jiří Kopřiva (nar. 1925) a zvláště Miroslav Fiedler (1926–2015), spolužák již z gymnaziálních dob; případně o něco starší Otto Vejvoda (1922–2009) či Jan Mařík (1920–1994), kteří mohli zahájit studium až po válce.

V letech 1949–1951 působil Jaroslav Kurzweil jako asistent, resp. vědecký pomocník prof. Václava Hrušky (1888 – 1954), na katedře matematiky a deskriptivní geometrie na Strojní fakultě ČVUT.
1. července 1951 přešel do Ústředního ústavu matematického, který vznikl z Matematického ústavu při České akademii věd a umění a který vedl prof. Čech, a to až do konce roku 1953. Poté strávil studijní pobyt v Polsku, který jeho odborný život, ale i osobní, velice ovlivnil. V roce 1955 zakončil vědeckou aspiranturu. Věnoval se teorii diferenciálních rovnic, a tak se stal vedoucím oddělení obyčejných diferenciálních rovnic Matematického ústavu ČSAV. Od roku 1954 Kurzweil v ústavu vedl pravidelný čtvrteční seminář o diferenciálních rovnicích, na jehož půdě se potkávali matematici z různých institucí.

V letech 1956–1970 byl vedoucím redaktorem Časopisu pro pěstování matematiky.

Vzpomeňme také na významné mezinárodní československé konference věnované diferenciálním rovnicím – EQUADIFF, z nichž první zorganizoval v Praze roku 1962 spolu s dalším svým vrstevníkem Ivem Babuškou (nar. 1926), který v Matematickém ústavu ČSAV pracoval v letech 1949–1968.
Po zániku ČSAV se stal prvním ředitelem Matematického ústavu AV ČR a ve funkci setrval do roku 1996. Patří také mezi zakládající členy Učené společnosti. Za své vynikající výsledky byl několikrát oceněn: V roce 1958 se stal doktorem věd (DrSc.), v roce 1964 mu byla za matematiku udělena státní cena a v roce 1966 byl jmenován profesorem. Dlouhou dobu (1964-2000) přednášel na Matematicko-fyzikální fakultě UK základní kurz diferenciálních rovnic. V roce 1968 byl zvolen členem korespondentem ČSAV a v roce 1988 se stal akademikem. V roce 1981 mu ČSAV udělila medaili Bernarda Bolzana, v roce 1996 mu AV ČR udělila medaili za zásluhu o vědu a prezident ČR státní vyznamenání Medaili za zásluhy. V letech 1998-2002 byl předsedou Jednoty českých matematiků a fyziků. Byl ředitelem Matematického ústavu AV ČR v letech 1990-96, od roku 1990 do roku 2000 byl předsedou akreditační komise vlády ČR.

Připomeňme si jeho životní osudy v článku v Pokrocích matematiky, fyziky a astronomie z roku 2020:
PokrokyMFA_65-2020-2_3.pdf (dml.cz)
https://dml.cz/manakin/bitstream/handle/10338.dmlcz/148250/PokrokyMFA_65...

Ztratili jsme skvělého kolegu, dobrého člověka, čest jeho památce.
Alena Šolcová