Dr. Vladimír Albrecht je zástupcem ředitele Technologického centra AV ČR. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor matematická statistika a teorie pravděpodobnosti v roce 1972. Vědeckou výchovu absolvoval na Elektrotechnické fakultě ČVUT v oboru technická kybernetika. Po 22 let se zabýval aplikacemi matematické statistiky a náhod-ných procesů v přírodních vědách a při zpracování biologických signálů. Pět let pracoval jako styčný úředník Světové zdravotnické organizace v ČR, přičemž se zaměřoval na otázky efektivity a ekonomiky zdravotnických sys-témů v Evropě. V současnosti vede projekt Národní kontaktní organizace pro rámcové programy EU a zabývá se souvisejícími otázkami znalostní společnosti.
Rámcové programy pro výzkum a technologický vývoj EU (RP), které byly zahájeny v r. 1984, velmi silně odrážejí postoj západoevropské společnosti vůči vědě a výzkumu. Jsou to programy financované z veřejných prostředků a proto jsou čím dál tím zřetelněji profilovány pro cílově orientovaný výzkum. Zásadní otázkou pak je, jak řídit tyto celoevropské programy, jejichž roční rozpočty se pohybují okolo 5 % celkových výdajů na výzkum a vývoj v 15 členských státech EU. Roční členský příspěvek ČR do 6. RP bude přibližně 1 mld. Kč. Jestliže ještě 4. RP byl "formulován jazykem oborů", 5. RP byl založen na 21 socio-ekonomických prioritách tzv. klíčových akcí a připravovaný 6. RP bude znamenat další velmi výrazný zlom. 6. RP si klade za cíl přispět k vytvoření Evropského výzkumného prostoru, jehož prostřednictvím Evropa chce posílit svou konkurenceschopnost v globální znalostní společnosti 21. století. 6. RP bude řízen zejména prostřednictvím dvou nástrojů, totiž integrovaných projektů a sítí excelence, které mají přispět k definitivnímu překonání roztříštěnosti evropského výzkumu a mají posílit schopnost Evropanů integrovat výzkumné a vývojové kapacity tak, aby bylo dosaženo jejich kritické úrovně nutné pro řešení naléhavých problémů.
V přednášce bude zmíněna základní struktura
tematických priorit 6. RP a vysvětleny základní rysy
integrovaných projektů a sítí excelence.
Na několika
hromadných příkladech bude demonstrováno, že evropská
matematická pracoviště vždy hojně využívala
příležitostí k zapojení do RP.
Prostřednictvím statistik účasti ČR ve
stávajícím 5. RP budou naznačeny šance českých
týmů uspět v RP a současně budou
zdůrazněny některé příležitosti k
účasti v projektech 6. RP.
Profesor Pavel Drábek absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze v roce 1977. V roce 1990 obhájil DrSc. v oboru matematická analýza a v roce 1991 byl jmenován profesorem pro obor matematika. Od roku 1990 do roku 1999 byl vedoucím katedry matematiky na Fakultě aplikovaných věd ZČU v Plzni. V roce 1998 zde založil a dodnes řídí desetičlenný vědecký tým "Centrum aplikované matematiky". Vychoval 4 absolventy doktorského studia a školil jednoho absolventa aspirantského studia. Zabývá se nelineárními diferenciálními rovnicemi a jejich aplikacemi.
Na jednoduché obyčejné diferenciální rovnici druhého řádu budeme
ilustrovat základni rysy nástroje poznání zvaného matematické
modelování. Tatáž rovnice nám poslouží k tomu,
abychom ukázali některé myšlenkové postupy,
které je nutné si osvojit při přechodu od analýzy
lineárního modelu k analýze nelineárního modelu.
Pochopení přednášky nevyžaduje žádné
speciální znalosti z teorie diferenciálních rovnic.
Profesor Nešetřil se etabloval mezi světově uznávané odborníky diskrétní matematiky svými pracemi o Ramseyově teorii, o teorii rozkladů a o strukturálních i složitostních aspektech homomorfismů.
Profesor Nešetřil je nejen vynikající matematik, ale aktivně pracuje i ve zdánlivě vzdálené oblasti výtvarného umění. Styl vědecké práce v matematice úspěšně přenáší do spolupráce s jedním z nejznámějších současných českých umělců, akademickým malířem Jiřím Načeradským, se kterým již uspořádal 5 výstav.
Přednáška poskytne stručný přehled možných
přístupů k matematické (a tudíž snad
přesnější) formalizaci estetických pojmů.
Zaměříme se zvláště na vizuální informace,
kde byl tento problém izolován v souvislosti s počítačovou
grafikou (např. kreslení grafů). Podrobněji bude
nastíněn přístup pomocí pojmu kombinatorické
entropie (založené na pravděpodobnostní geometrii).
Od roku 1968 je profesor Štěpán členem katedry pravděpodobnosti a matematické statistiky na Karlově univerzitě v Praze, fakulta matematicko-fyzikální, a od roku 1993 je vedoucím této katedry. V letech 1985-1991 vykonával funkci proděkana matematicko-fyzikální fakulty.
Odbornými oblastmi zájmu profesora Štěpána jsou teorie míry, Choquetova teorie, slabá konvergence stochastických procesů, vlastnosti pravděpodobnostních měr se zadanými marginály nebo momenty, stochastická analýza, stochastická hydrologie a spojitá finanční matematika.
Profesor Josef Štěpán je autorem více než 60 odborných článků v oblastech dříve vyjmenovaných. Jeho monografie "Teorie pravděpodobnosti- matematické základy" byla publikována nakladatelstvím Academia Praha (1987). Další monografii "Stochastic Modeling In Economics and Finance", spolu se spoluautory Prof.RNDr. J.Dupačová, DrSc. and Doc. J.Hurt, CSc, vydá nakladatelství Kluwer Academic Publishers v roce 2002. Jeho výsledky jsou nezávisle citovány přes 150 autory.
S historií teorie pravděpodobnosti ve dvacátém století
v pozadí (L. Bacheliér, A. Einstein, N. Wiener, P. Lévy, K. Itô)
se pokusíme analyzovat stochastický proces X(t), vysvětlit co
jsou opční kontrakty a jaká je jejich spravedlivá hodnota,
proč matematici R. Merton a M. Scholes obdrželi v roce 1997 Nobelovu
cenu za ekonomii, proč existují sebevražedné obchodní
strategie a jak se stalo, že stochastická analýza a parciální
diferenciální rovnice jsou oblasti matematiky jejichž rozvoj je
netrpělivě sledován finančními inženýry,
kteří pro hravé investory vymýšlejí nové a nové
procedury pro burzovní spekulace.
Přínos Robina Thomase k teorii grafových minorů a v poslední době k řešení dlouhodobě otevřených problémů týkajících se rovinných grafů, včetně nezávislého důkazu věty o čtyřech barvách, jej staví mezi přední osobnosti současné diskrétní matematiky.
Na přednášce krátce zmíníme historii problému
čtyř barev, některé jeho pozoruhodné ekvivalentní
formulace a pak nastíníme hlavní body nového
důkazu, který našli Robertson, Sanders, Seymour a
přednášející.